Sítotisková dílna od napnutí rámu po suchý výtisk
Sítotisk vypadá zvenčí jako jednoduchá věc: barva, síto, stěrka. Ve skutečnosti je to řetěz drobných rozhodnutí, kde se každá nepřesnost projeví až o několik kroků později. Špatně odmaštěné síto se ozve při vymývání šablony, příliš řídká emulze při dotisku desátého kusu, nedbalá příprava stolu při soutisku druhé barvy.
Plandarvesok je nezávislý informační projekt, který tyto souvislosti popisuje po pořádku. Texty vycházejí z dílenské praxe a jsou psané tak, aby se podle nich dalo pracovat i v malém prostoru, který slouží zároveň jako sklad, expozice i tiskový stůl.
- Rámy a síta
- Emulze
- Osvit
- Barvy
- Stěrka
- Soutisk
- Sušení
- Dílna
Hustota síta rozhoduje dřív, než se dotknete barvy
Síto je filtr s pevně danou propustností. Počet vláken na centimetr určuje, kolik barvy projde a jak jemný detail šablona udrží. Hrubší tkanina pustí víc barvy a hodí se na krycí tisk na tmavý textil; jemnější tkanina propustí méně, ale zvládne tenké linky, rastr a půltón na hladkém papíře. Volba hustoty proto není otázka kvality tkaniny, ale otázka toho, co se má tisknout a na co.
V praxi si dílna vystačí s několika hodnotami, které pokryjí většinu zakázek. Extrémně jemná síta se používají spíš výjimečně a vyžadují odpovídající přípravu šablony i barvy — jinak se motiv zalepí hned v prvním desítce otisků.
Orientační rozdělení hustot
- 43–55 vláken/cm — plastisol a krycí barvy na tmavý textil, silná vrstva, hrubší detail.
- 62–77 vláken/cm — univerzální rozsah pro textil, čitelné písmo střední velikosti.
- 90–120 vláken/cm — tisk na papír, jemné linky, plakáty, vícebarevné kompozice.
- 140 vláken/cm a výš — rastr, půltón, jemné grafické detaily; vyžaduje ředěnou barvu a čistou práci.
Rám a jeho geometrie
Hliníkový rám je v dílně praktičtější než dřevěný: nekroutí se vlhkem, snáší opakované mytí a rozpouštědla a udrží napnutí déle. Dřevěný rám má smysl pro příležitostnou práci nebo pro velké formáty, kde je cena rozhodující. Rám by měl být zřetelně větší než motiv — po obvodu je potřeba volná plocha pro nájezd a dojezd stěrky a pro zásobu barvy. Pravidlo, které se osvědčuje, je nechat kolem šablony aspoň šířku dlaně na každé straně.
Napnutí a odmaštění
Napnutí se měří v newtonech na centimetr a projeví se na dvou věcech: na odskoku síta od podložky a na rozměrové stálosti tisku. Volné síto se lepí na materiál, roztírá barvu do stran a rozostřuje hrany. Přepnuté síto se naopak trhá v rozích a rychle ztrácí životnost.
Nové síto se po napnutí nechává odležet — tkanina se dotahuje ještě několik hodin. Teprve pak má smysl měřit a doladit. Odstup síta od podložky, takzvaný off-contact, bývá v řádu jednotek milimetrů a je stejně důležitý jako samotné napnutí: bez něj se síto po průchodu stěrky neodlepí a otisk se rozmaže.
Odmaštění je krok, který se nejčastěji podceňuje. Nová tkanina obsahuje zbytky z výroby, použitá zase mastnotu z rukou a stopy po barvě. Emulze na nedokonale odmaštěném sítu drží jen zdánlivě — odlupuje se během tisku, typicky uprostřed větší plochy. Odmašťuje se určeným přípravkem, měkkým kartáčem z obou stran a důkladně se oplachuje. Sítu se pak už nesahá na tiskovou plochu holou rukou.
Emulze, osvit a vymytí šablony
Šablona vzniká tak, že se citlivá vrstva na sítu osvětlí přes neprůhlednou předlohu. Osvícená místa vytvrdnou, neosvícená zůstanou rozpustná a vymyjí se vodou. Celý postup je citlivý na tři veličiny: tloušťku nanesené vrstvy, dobu osvitu a vzdálenost zdroje světla.
Emulze se nanáší v zatemněné místnosti žlábkovou nanášecí vaničkou, plynulým tahem bez zastavení. Obvyklý postup je jeden až dva tahy z tiskové strany a jeden z rakelové, přičemž se vrstva vždy vyrovnává stejným směrem. Nanesené síto schne vodorovně, tiskovou stranou dolů, v temnu a bez prachu. Vlhká emulze se osvětlovat nedá — výsledek je měkká šablona, která se rozpadne při prvním mytí.
Předloha musí být opravdu neprůhledná. Šedivý nebo prosvítající černý tisk pustí do emulze dost světla na to, aby se jemné detaily zavřely. Když se předloha tiskne na fólii běžnou tiskárnou, vyplatí se zkontrolovat sytost proti světlu a případně vytisknout dva listy a přiložit je na sebe v přesném krytí.
Zkušební osvit místo hádání
Správný čas osvitu se nedá odhadnout z tabulky, protože závisí na zdroji, jeho stáří, vzdálenosti, hustotě síta i typu emulze. Rychlejší cesta je testovací proužek: jedno síto, jedna předloha s jemnými i hrubými prvky, postupné odkrývání po částech. Po vymytí je hned vidět, kde jsou detaily ještě otevřené a kde už je vrstva podexponovaná a slézá.
- Odmaštění a sušení Síto očistit, opláchnout a nechat úplně vyschnout. Zbytková vlhkost naruší přilnavost emulze.
- Nanesení emulze Plynulé tahy, konstantní tlak, stejné pořadí stran. Přebytek stáhnout, ne rozetřít.
- Sušení v temnu Vodorovně, tiskovou stranou dolů, při mírné teplotě a bez proudu prachu.
- Osvit Předloha stranově správně, přitisknutá sklem, zdroj kolmo a v ověřené vzdálenosti.
- Vymytí Nejprve navlhčit obě strany, nechat působit, pak jemným proudem vymýt motiv od tiskové strany.
- Kontrola a dosušení Prohlédnout proti světlu, zkontrolovat drobné detaily a nechat šablonu důkladně vyschnout.
- Retuš Přetáhnout drobné dírky a okraje blokovacím lakem, aby barva neprošla mimo motiv.
Kdy šablonu opravit a kdy ji smýt
Drobné vady se opravují blokovacím lakem: nechtěné průsvity v ploše, roztřepený okraj, otvor po prachovém zrnu. Lak se nanáší z rakelové strany tenkou vrstvou a nechá se zaschnout, jinak se během tisku uvolní do barvy.
Naopak podexponovaná šablona se opravovat nevyplatí. Pokud emulze slézá po celé ploše nebo se motiv během vymývání sám rozšiřuje, je levnější síto smýt a začít znovu s delším osvitem. Zachraňování takové šablony obvykle skončí uprostřed nákladu, kdy už je na stole natištěná první barva a čas tlačí.
Volba barvy podle materiálu a vedení stěrky
Barva se nevybírá podle odstínu, ale podle podkladu. Na papír se hodí barvy na vodní bázi, které rychle zasychají a nezatěžují povrch; matný nenatíraný papír je do sebe nasaje víc než natíraný, což mění krytí i sytost. Na textil se používají buď barvy na vodní bázi, které zůstávají měkké a prodyšné, nebo plastisol, který na vlákně leží a je pohodlnější při delších nákladech, protože v sítu nezasychá.
Tmavý textil vyžaduje podtisk bílou a druhý průchod barvou. Bez něj se sytý odstín na černé bavlně zkrátka neobjeví, ať se přitlačí jakkoli. Bavlna, směsi a syntetika se navíc chovají jinak při fixaci a u směsových materiálů je potřeba počítat s možným prosvítáním barviva z vlákna.
Stěrka: úhel, tvrdost, tlak
Stěrka nemá barvu do síta tlačit, ale přesně ji odstřihnout a protlačit přesně jednou. Rozhoduje kombinace tří věcí — úhlu, tvrdosti pryže a přítlaku. Přílišný tlak protlačí barvu do stran, rozšíří motiv a zanechá zvlněný okraj; nedostatečný tlak nechá plochu nekrytou a nutí opakovat tah.
- Měkčí pryž pustí víc barvy — hodí se na textil a krycí plochy.
- Tvrdší pryž pustí méně — hodí se na papír, jemné linky a rastr.
- Držet stěrku spíš strměji a táhnout plynule, bez zrychlení v půlce.
- Šířka stěrky má být o něco větší než motiv, nikoli než rám.
- Zaflodovat plochu před tahem, aby barva nezasychala v otevřených okách.
- Hranu stěrky pravidelně kontrolovat; naštípnutá pryž kreslí čáru přes celý náklad.
Příprava vícebarevného tisku
U vícebarevného motivu se přesnost nerozhoduje u stěrky, ale u přípravy. Barvy se v grafice připravují s mírným přesahem, aby se v místě styku nevytvořila bílá spára; u sytých ploch se naopak jedna barva stahuje pod druhou, aby nevznikala silná vrstva.
Na stole se pracuje s pevnými dorazy nebo registračním systémem, který drží rám vždy ve stejné poloze. Nastavuje se podle prvního nátisku na průhlednou fólii: na ní je hned vidět, o kolik a kterým směrem se rám musí posunout. Teprve když sedí všechny barvy, se přechází na finální materiál.
Pořadí barev se řídí krytím. Světlé a průsvitné odstíny jdou obvykle první, tmavé a kontury naposledy. Mezi průchody musí předchozí vrstva dostatečně zaschnout, jinak se nabírá zpět do síta.
Sušení a fixace
Zaschlá barva a vytvrzená barva nejsou totéž. Papírový tisk stačí nechat proschnout na roštu nebo v sušicím stojanu s dostatečným odstupem mezi archy; složené vlhké archy se slepí a barva se otiskne na rub dalšího listu.
Textil vyžaduje fixaci teplem, aby výsledek přežil praní. U barev na vodní bázi jde o průchod teplem po celé ploše potisku, u plastisolu o dosažení vytvrzovací teploty v celé vrstvě, nejen na povrchu. Podceněná fixace se pozná až po prvním praní, kdy motiv zesvětlá nebo praská.
Kontrola je jednoduchá: zkušební kus vyprat obvyklým programem a teprve pak fixaci považovat za ověřenou. Vyplatí se to zejména při přechodu na jiný materiál nebo jinou barvu.
Mytí barvy a regenerace rámů
Rám se po tisku myje ve dvou fázích. Nejdřív se odstraní zbytek barvy — u vodních barev vodou, u plastisolu určeným čističem — a teprve potom se rozpouští emulze. Pokud se pořadí obrátí, barva se zafixuje do tkaniny a zůstane v ní natrvalo.
Emulze se odstraňuje odstraňovačem, který se nechá krátce působit a spláchne se proudem vody. Delší působení než je nutné šablonu spíš zafixuje než rozpustí, proto se rám nenechává schnout s odstraňovačem na sítu.
Po smytí zůstávají v tkanině stíny — světlé obrysy původního motivu. Samy o sobě tisk neovlivní, pokud jsou opravdu jen zabarvením a oka jsou průchozí. Zalepená oka se řeší odmašťovačem a odstraňovačem stínů, případně krátkým opláchnutím tlakovou vodou z bezpečné vzdálenosti. Rám, který má oka trvale zalepená nebo tkaninu prodřenou, se vyplatí přepnout novým sítem, ne dál zachraňovat.
Životnost síta v běžném provozu
- Tkanina postupně ztrácí napnutí — projeví se zhoršeným odskokem a rozmazanými hranami.
- Opakované silné mytí tlakem zvětšuje oka a mění průtok barvy.
- Ostré nástroje na tiskové straně jsou nejčastější příčinou proražení.
- Rám s prasklinou v rohu už nedrží rovinu a při soutisku posouvá motiv.
Uspořádání dílny a větrání
Sítotisková dílna se dělí na tři zóny, které se nemají překrývat: mokrou (mytí, vymývání, regenerace), tmavou (nanášení emulze, sušení, osvit) a tiskovou (stůl, barvy, sušení výtisků). Nejčastější problém malých prostor je prach z tiskové zóny, který se dostane do vlhké emulze v zóně tmavé.
Mokrá zóna potřebuje odtok, hadici a plochu, po které může stékat voda. Tmavá zóna nemusí být velká, ale musí být opravdu tmavá a hlavně bezprašná; sušicí skříň nebo jen uzavřená police s mírným prouděním vzduchu udělá víc než velký nevyužitý prostor.
Větrání se řídí tím, čím se pracuje. U barev a čističů na vodní bázi stačí dobré příčné větrání a odvod vlhkosti. Jakmile se do dílny dostanou rozpouštědlové čističe nebo odstraňovače, je potřeba nucený odvod v místě práce, protože přirozené větrání výpary neodvede dost rychle. Chemie se skladuje mimo tiskovou zónu, v původních obalech a mimo zdroje tepla.
Napište projektu Plandarvesok
Plandarvesok je informační a redakční projekt bez komerční nabídky. Nepřijímáme zakázky, nic neprodáváme a nezprostředkováváme služby. Pokud v textu najdete nepřesnost, chybějící souvislost nebo chcete navrhnout téma, které do dílenské praxe patří, napište nám.
E-mail je jediný kontaktní kanál projektu. Odpovídáme podle možností redakce; zprávy uchováváme pouze po dobu nutnou k vyřízení dotazu.